Příběh obrazu Vláda ticha

Na slepém rameni řeky Moravy je překrásné místo. Krásná tichá laguna, naplněná zelení rozličných travin, plevelných křovin, rozkládajících se kmenů padlých  stromů. Křoviny s drny travin tvoří malebné bludiště. Volná voda bez zeleně se střídá s bažinatým porostem. Málokdo se sem dostane, nevede sem cesta a hlavně nikdo sem nesměřuje, kdo by se sem brodil podmáčeným zelený houštím. Suchá noha nemá šanci, museli byste mít rybářské brodící kalhoty a boty do vody. Nebo byste museli skákat po padlých kmenech stromů, po pevných trsech travních ostrůvků, jako to dělám já. Lehce mi to nejde. Přesto to tady miluji a obdivuji.

Jednou v létě jsem se sem náhodou prodrala přes mohutnou bránu zeleně a zůstala jsem jako u vytržení na tomto místě celé odpoledne. Nade mnou se rozkládaly větve stromů, které bránily světlu plně vstoupit do prostoru. Vznikla tajemná stínohra, světlo a stíny, kontrasty tmavé zeleně a hlubokých stínů si hrály s průniky slunečních paprsků. Světelné odlesky vody, mihotavé třepotání prosvětlených listů, to všechno mě okouzlovalo a nedalo mi odejít.

Tiše jsem seděla na starém tlejícím kmeni zpola potopeném ve vodě. Kmen byl obrostlý travinami a mechem. Už dlouho jsem měla mokro v botách, kalhoty od bláta a v tom horku letního dne jsem byla celá zničená únavou, ale nevadilo mi to.

Slunce je u nás v létě silné, šaty rychle usychají a kousek stínu se v lese vždy najde.

V tichu se jen opar zvedal nad hlavou, listí a ani stéblo trávy.

To zvláštní ticho toho prostoru bylo opravdu tím, co mne tak zaujalo. Chyběly tu běžné zvuky lesa. Vítr si nahoře pohrával s větvemi, ale nebylo slyšet nic víc než jen jemný šelest. Kde jsou ptáci, kde je jejich zpěv. Odpočívají v letním horku? Jak to, že nikde není žádný z brodivých ptáků, že tu nešplouchají malé rybky ani žádná jiná obojživelná drobotina. Až později mi došlo, že důvodem ticha bylo poledne, to horko, zvířátka, ptáci a vodní živočichové odpočívali, vyhýbali se tomu letnímu horku, šetřili své síly.

Když se slunce sklonilo k obzoru, ptáci se opět rozezpívali, voda se zčeřila žbluňkáním vodní drobotiny a šum lesa ožil všemi dalšími zvuky. Krásné místo.

Fotek jsem udělala nespočet. Následně mi fotografie posloužily jako náměty pro malování.

Mockrát jsem se sem vracela, hojivý klid mi dělal dobře a dopřával mi snít. Jsou místa, která se mi z paměti neztratí, jsou místa, která milujete a víte, že nikde jinde na světě je nenajdete. 

Později vznikl obraz, jeho inspirací byla tato laguna.

Obraz jsem nazvala Vláda Ticha.