Máme tu další díl seriálu o skladbě, kompozici, designu obrazu nebo si vyberte, jak chcete kompozici říkat.

Typy složení

Gestalt – což znamená „Jednotný celek“

Chceme, aby svět, který vidíme, měl jednotu a organizaci. Naše mozky mají tendenci organizovat vizuální chaos seskupováním podobných prvků do kategorií, jako je blízkost , podobnost , uzavření a kontinuita .

Blízkost

Čím blíže jsou objekty umístěny blízko sebe, tím je pravděpodobnější, že budou vnímány jako jedna skupina nebo vzor, ​​nebo dokonce jako jedna entita, spíše než jako jednotlivé samostatné tvary.

To neznamená, že se musí cítit jako jeden objekt. Blízkost může také vytvářet napětí a  silný výraz.

Podobnost

Podobnost vzniká, když objekty nebo prvky, které vidíme, vypadají jeden jako druhý. Když se vlastnosti jako barva, textura, tvar, velikost, hodnota nebo směr v malbě opakují, vytvářejí jednotu díky podobnosti.

Uzavření

Když vidíme známý tvar nebo předmět, jako je čtverec nebo stěna budovy, a tento tvar je rozbit květinovým keřem nebo paprskem světla, náš mozek vyplní přerušovanou čáru nebo „uzavře“ tvar.

Kontinuita nebo pokračování

Nejjednodušší způsob, jakto udělat je tvořit linie jež vedou určitým směrem. Toho lze také dosáhnout pomocí postavy zírající na obraze určitým směrem. Vytvoří se „implicitní linie“, kterou divák sleduje. Jsme nuceni pohybovat se od jednoho objektu k druhému nebo skrze něj.

Oko diváka bude mít tendenci sledovat linii pohledu. 

Postava – zem

Jde o vztah mezi ohniskovým objektem a pozadím. Oddělení (nebo ne) ohniskového objektu (nebo pozitivního prostoru) a pozadí (nebo negativního prostoru).

Naším úkolem umělců je zajistit, aby existoval jasný rozdíl mezi pozadím a naším hlavním tématem, abychom se vyhnuli vizuálnímu zmatku. Pokud ovšem záměrně neignorujeme tento princip pro konkrétní efekt. Jako je tomu na následujícím obraze.

Pravidlo třetin

Pravidlo třetin je hodně používané. Toto pravidlo doporučuji používat, pokud máte problém s výstavbou vlastní kompozice, ovšem nezůstávat jen u něj. A seznámit se s tímto tématem můžete ZDE. 

 Dynamická symetrie – tak na to pozor

Jde o matematické poměry pro nalezení příjemných proporčních kompozic.

Říkají tomu barokní úhlopříčka, když hlavní (nebo delší) čára jde zdola zleva nahoru doprava a zlověstná úhlopříčka, když běží zprava doleva. Místo, kde se čáry protínají, je důležitým bodem důrazu. Mohou tak vzniknout různé mřížky.

Dávejte pozor při zkoumání dynamické symetrie. Vášniví propagátoři dynamické symetrie jednoduše berou moderní nebo historická umělecká díla a umísťují je do mřížky, aby přesně ukázali, jak každý umělec používal dynamickou symetrii, aby jejich dílo bylo kouzelné. Trvají pak na tom, že veškeré velké umění se řídí tímto vzorem. Což ovšem je k neuvěření a já si nemyslím, že to tak opravdu je.

Zdá se mi, že pokud použijeme dostatek čar, nakonec zasáhneme každý hlavní bod v malbě. Ale naučí to skutečně malíře, jak navrhnout silnou kompozici, když stojí například v přírodě? 

Existují desítky (nebo stovky) šablon mřížek, které můžete použít a které vám pomohou vytvořit „dokonalou“ kompozici. Tyto mřížky mohou vypadat velmi složitě a působivě. Určitě se zdají být legitimní, zvláště když mnoho z nich má silné matematické vazby.

Možná, že matematické poměry jednoho dne vyřeší všechny designérské výzvy umělců, ale po pár tisíciletích domnělého používání k tomu stále nedošlo. Je zajímavé poznamenat, že i když zlaté poměry existují  tisíce let, výraz dynamická symetrie byl poprvé vytvořen na počátku 20. století studentem Williama Merritta Chase.

Pokračování v článku Skladba VI. kde se více dotkneme Zlatého řezu….