Lekce  16 – Lineární perspektiva

Lineární perspektiva

Lineární perspektiva je metoda zobrazování, která napodobuje způsob, jakým lidské oko vnímá objekty. Jejím cílem je vytvořit obraz, který se podobá tomu, jak předměty vnímáme v reálném světě, prostřednictvím promítání pravoúhlých průmětů. Fotografie jsou jedním z příkladů perspektivních obrazů.

Princip fungování lidského oka

Lidské oko vnímá okolí prostřednictvím světelných paprsků, které se sbíhají v jednom bodě a promítají na sítnici. Namalovaný obraz však nedokáže napodobit tento proces přímo. Proto je třeba kreslit tak, jak scéna vypadá po zpracování v našich očích, a k tomu slouží perspektivní kresba.

Linie objektů se sbíhají směrem k úběžníkům na horizontální linii, což vytváří dojem, že se objekty zmenšují a vzdalují se. Tato technika kresby poskytuje iluzi hloubky, čímž oklame oko a vytvoří dojem trojrozměrnosti na dvojrozměrném povrchu. Předměty, které jsou dále, se jeví menší, a proto je kreslíme menší, aby vznikla iluze prostoru a vzdálenosti. Tyto objekty se setkávají s horizontální linií a mizí v úběžnících. 

 

Principy lineární perspektivy

1. Horizontální linie (horizont)
– Je to přímka, která je ve výšce očí pozorovatele. Všechny horizontální linie konvergují směrem k bodům na této linii.

2. Úběžníky (vanishing points)
– Jsou to body na horizontální linii, kde se sbíhají všechny paralelní linie v prostoru. Pro jednoúběžníkovou perspektivu je jeden úběžník, pro dvouúběžníkovou dva a pro trojúběžníkovou tři. 

 

3. Jednoúběžníková perspektiva
– Používá se, když je čelní strana objektu přímo proti pozorovateli a všechny paralelní linie vedou k jedinému úběžníku. 

 

 4. Dvouúběžníková perspektiva
– Používá se, když jsou objekty natočeny pod úhlem k pozorovateli. Má dva úběžníky, jeden na každé straně horizontu. 

 

 

 

 5. Trojúběžníková perspektiva
– Používá se pro velmi dynamické a komplexní kompozice, kde je viditelná i vertikální konvergence linií. Má tři úběžníky. 

 

 

 

Oko se nedá jen tak ošálit

Nejdříve dobře naskicovat a pak malovat, to je jasné. Ale když jde o architekturu v krajině, ve městě nebo o zkratku na figuře, či jen pohled do kouta místnosti, je třeba si na perspektivní zobrazení dát pozor.                  Lidské oko se nedá ošálit.

 Linie objektů se vzdalují směrem k úběžníkům na horizontální linii, což způsobuje, že vypadají, jako by se zmenšovaly a vzdalovaly do dálky. Lineární perspektiva je technika kreslení, která vytváří iluzi hloubky. Jinými slovy, oklame oko, aby uvěřilo, že obrázek před ním je ve skutečnosti trojrozměrný, nikoli dvojrozměrný. Předměty, které jsou od nás dále, se zdají menší, proto je kreslíme menší, abychom vytvořili iluzi prostoru a vzdálenosti. Jakmile se tyto objekty setkají s linií horizontu, zmizí v jednom (nebo více) bodech nazývaných úběžníky.

Pohled diváka, úhel pohledu ... jak si hlídat správné zobrazení

Ačkoliv je Země kulatá, horizont se nám jeví jako jasné oddělení mezi zemí a oblohou. Obvykle je zakrytý stromy, kopci nebo budovami, takže si ho často nevšimneme. Pouze pohled na oceán nám umožňuje jasně vidět linii horizontu. Horizontální linie má zásadní význam – vymezuje půdu, která pro nás představuje základ. Chceme-li vyjádřit trojrozměrnost, musíme tento základ vždy použít jako referenční bod.

 

Horizontální linie je vždy v úrovni očí diváka. Výška této linie se mění podle výšky diváka. Nebo-li podle toho, v jaké výšce je oko divákovo, čili pod jakým úhlem pohledu, se divák na objekt dívá.                                                           

Z tohoto důvodu existují tři různé úhly pohledu:                                                                                                                            pohled z ptačí perspektivy, běžná perspektiva (naše přirozená výška) a pohled z červí perspektivy.

Úběžný bod je místo, kde se protínají všechny rovnoběžné čáry a které se vždy nachází na linii horizontu. Příklad rovné silnice tuto představu dobře objasňuje. Představte si ulici stejné šířky, která se táhne do dálky. Když se na ulici podíváte shora, obě její strany tvoří rovnoběžné linie. Avšak pokud stojíte na ulici a díváte se do dálky, zdá se, že se tyto linie sbíhají.

Podobně jako u horizontu existují různé perspektivy pro úběžné body. Je důležité vědět, že tyto různé varianty lze navzájem kombinovat.

Jakmile je stanoven úběžník, umělec musí jednoduše zajistit, aby všechny linie, které ustupují do dálky, rovnoběžně s linií pohledu diváka (ať už je to řada stromů, linie střechy budovy, lišta podél stropu nebo řady vinné révy) se protínaly v úběžníku. Tyto čáry se nazývají konvergenční čáry.

 Na závěr

Začínající malíři by měli začít s jednoduchými architektonickými náměty, kde je perspektivu snadnější kontrolovat. Chyby v perspektivě jsou zde rychleji odhalitelné, což pomáhá při učení.

Chcete-li například správně nakreslit dvoubodovou perspektivu, začněte vytvořením horizontální linie a nalezením dvou úběžníků na obou stranách zobrazovaného objektu. 

Perspektiva je klíčová nejen pro zobrazení geometrických tvarů budov a ulic, ale také pro správné zachycení tvarů jakýchkoliv objektů, které se s rostoucí vzdáleností jeví menší. Zejména při figurálních námětech je důležité dbát na správné zobrazování postav v prostoru.

Použití lineární perspektivy výrazně zvyšuje realističnost a prostorovou hloubku malby, což je nezbytné pro věrné zachycení scén a objektů.

Jsem malířka a lektorka olejomalby. Předávat zkušenosti a lásku k malování mi dává smysl.

Pojďte se mnou, povedu vás.

Marie Veselská

2021-2024© Marie Veselská