Opatrně s prvky, které se opakují.

Často tato situace za chybnou považována ani není, tudíž je to věcí názoru jedince. Jen je potřeba opatrně zvažovat kolikrát a co opakovat, jak a kde.

Stejné odstupy například, nejsou vždy žádoucí, pokud s nimi nemáme určitý záměr. Dále to mohou být stále se opakující objekty v určitém sklonu, jsou stejné barevně, se stejným jasem, se stejným odstínem, se stejným sklonem… Stále se opakující prvky za sebou nebo ve stejné vzdálenosti.Tato situace většinou vznikne naprosto nechtěně. Co nám hrozí? Pokud, je těchto prvků takto uspořádáno na obraze nepatrně a sem tam v různých nenavazujících místech, začlení se přirozeně. Ale s množstvím opakovaného, vzniká například silné zjednodušení až vzor. Například se mi stává u studentů, že se jim podaří namalovat jeden malý prvek, dejme tomu list stromu.Ten se studentovi líbí, tak jeho tvar stále opakuje, až vytvoří opakující se vzor. Celá práce zvolna přechází z realistického stylu do dekorační stylizované práce, byť jen třeba a malém kousku obrazu. Takový obraz se může líbit. Proč ne. Ocitáte se však na docela jiné cestě. S velkou mírou stylizace se přenesete do docela jiné oblasti tvůrčí činnosti, minimálně se odchýlíte od stylu realistického.

Ale taky to může být záměr autora a pak ten autor ví co činí. Styl se mění, takto uspořádné prvky jsou po celém obraze a jsou spolu v souladu.                  A odpovídají stylu malíře.

Autorka se sice vzdálila předloze, což mě a ani jí nevadilo, vytvořila docela jinou květinu, odlišnou od předlohy. Ale to nebylo v tu chvíli důležité. Mé rady směřovaly pouze technice olejomalby a barevné hře. Celou dobu jsem ji sledovala a povzbuzovala, aby pokračovala ve své představě. Doufám, že autorka zůstala u svého osobitého projevu.

A co vy říkáte na tuto olejomalbu, v podstatě prvotinu?

A pak tu máme stylizaci a symetrii. Tvary stylizované v realistické malbě a hlavně v krajinomalbě, to není to pravé. Když se navíc najde takových objektů vedle sebe více, ihned upoutají pozornost. Příklad: stromy v přírodě – to znamená, že jsou volně rostlé, mezi nimi je jistě dost plevelných náletů a stromů záměrně nevysazovaných člověkem. Přesto se začínajícímu malíři stane, že maluje všechny stejně velké, stejného tvaru, se stejným odstínem a se stejným odstupem od sebe. Tak je tomu i u stromů vysazených, stačí malá změna, jeden strom namalovat jinak, bude trošku štíhlejší než ostatní, pak další, třetí v řadě bude mít třeba suchou větev a stylizace je pryč a hned to vypadá přírozeněji.

A konečně symetrie, která se taky hodně využívá a opakuje, pokud nemalujete architekturu, kde je symetrie nebo mandaly apod., pak v krajinomalbě je symetrie spíše náhoda, o které bude divák přemýšlet a unikne mu hlavní motiv. Vaše sdělení půjde mimo diváka.