Cesta k domovu, olej na plátně, 40×50

Nachystejte si formát na horizontální malbu krajiny 40×50, případně menší.

Motiv cesty je jednoduchý a oblíbený, tak si to vyzkoušíme

Budeme malovat motiv cesty, je to volná varianta mého prvního obrazu s tímto motivem. Původní obraz jsem malovala špachtličkou a nyní se pustím do malby štětcem.

Vzpomínka na cestu mého mládí

Když jsem tuto cestu malovala poprvé, netušila jsem, že cesta brzy změní svou tvář a stane se cyklostezkou. Přátelé se stále ptají, kde ta tvoje „Cesta domů“ vlastně je? Nemohu jim to nijak popsat, kdo tudy nechodil, nepochopí. Navíc je to už jen pro pamětníky. Není se čeho chytit. Říkám, že to bylo vnuknutí tuto cestu mého mládí malovat. Byla to má častá zkratka, cestou z dědiny Rohatec do místní části  Kopec. Využívala jsem ji často a ráda, bylo příjemné jít po slunci, mezi poli a přes louky.  Dnes už takto lidé nechodí, nemají důvod.

Na základě malé skici

Ve chvíli, kdy mě přišel ten nápad namalovat si tuto cestu, neměla jsem u sebe fotoaparát ani telefon. Fotografii prostě nemám, jen jsem si načrtla několika tahy celý motiv, zaujal mě ohradník a taky se mi líbil ten kontrast světla louky a tmavé hloubky lesa. Cesta sice zůstala, ale dnes už má jiný design a nejezdí se po ní povozem a už ani traktorem, jako kdysi dávno před lety.

Přípravné studie – černobílý design, hodnotová studie a barevná studie

Jako obyčejně začínám malou studií černobíleho designu, pak si udělám malou studii hodnotovou a taky barevnou studii. Při tvorbě těchto maličkých studií popřemýšlím, zda neudělám přece jen pár malých změn. Rozhodně nechci malovat kopii vlastního obrazu.

Máte otázku?

Můžete se ptát, proč ty studie dělám, když už jsem ten motiv malovala. Hlavním důvodem jste vy, mí kurzisté, abych vám dala  příležitost sledovat vývoj od počátku. Začínající malíř si musí své pozorování a svou schopnost dívat se, stále cvičit. Časem zjistíte sami, že po dobu, co jste začali malovat, se vaše schopnost vidět věci jinak, prohlubuje a zlepšuje.

Přípravné studie před vlastní malbou mají ještě jeden cíl.  Vnímání a dívání, uvědomování si souvislostí, to všechno se studiemi propojí do tvorby kompozice. 

Barevná studie

Studie mám hotové, takto jednoduše pastelkami mi to stačí. Doporučuji, udělejte si své studie, můžete se  dívat na ty mé studie a současně dělat své vlastní.  Naučíte se určovat další postup při tvorbě kompozice. A možná se studie stanou nedílnou součástí vašich postupů.

Notan

mi říká, že při patách všech stromů na obraze je hluboká tma, je velmi zásadní. Když tento kontrast tmy a světla nedodržím, bude prostředí kolem hranice lesa a louky nejasná. Stín pod hustým stromem je hluboký a vnitřek stromu je taky hluboký plný stínu. Budu se tohoto poznání držet. Už jen hloubka příkopů, ta nejtmavší místa jsou v popředí.

Hodnotová studie

vypovídá o místech, kde tma ustupuje a přichází tam světlo, povídá, že směrem vzhůru jsou stromy jemnější a vzdušnější, že obloha je jasná. Taky mi říká, že kolem cesty v příkpu je stín a ten se mírně ztrácí souběžně se vzdalující se cestou. Strom u cesty vrhá stín, světlo jde zleva a z této strany je osvětlen. Dopadající stín se směrem vzhůru po sklonu louky rozpadá a plynule se ztrácí v travinách. Musím si dát pozor na ohradníkové klády a na nejhlubší místa příkopu. Bude důležité dobře zvolit správné hodnoty systosti barev vzdalující se cesty, hlavně v místech, kde křížena stínem stromu a následně na ni znovu padá světlo.

Barevná studie,

tak s tou jsem si jen tak pohrála, obrazu ponechám barevnost pozdního léta. Můžete jinak tvarovat stromy, dát jim různé odstíny. Tráva není jen zelená. Prostě zkuste něco na tom obraze změnit. Je to malé cvičení.

Máme studie, nachystáme si podklad na malování, barvy  a štětce, média, své pracoviště doplníme o pomůcky a studie si připevníme na stojan, tak abychom na ně viděli. Můžeme začít?  Dobře.

Začínáme vlastní malbu obrazu

Skica

Udělala jsem ji přímo barvou a štětcem.  Na obrázku níže, jsem provedla skicu dost ledabyle. Skica vypadá nedostatečně, když to řeknu jemně. Jistotu mi dávají mé studie, kterých se budu držet. Nejdůležitější je správné umístění hlavních prvků obrazu a  vytvarování zatáčející se cesty.

Tvoje skica

Pokud chcete skicu udělat přesněji, neváhejte a udělejte. Chcete si ji udělat tužkou, pak nezapomeňte kresbu tužkou zafixovat, aby se další malba nerozmazávala. Cestu si dobře vytvarujte, pozor na dostatek místa mezi stromem u cesty a lesem. Dala bych pozor na prostor okolo cesty, aby se tam vešel ohradník. Zbývají zachytit oba příkopy. Posledním místem pozornosti jsou stromy, jejich výška – linie vrcholků. 

 Odpovězte si na tyto otázky: Mám tam dost prostoru mezi stromy na prosvítající oblohu? Mám tam prostor mezi stromem a lesem, vejde se mi tam ohradníková břevna podél cesty?. A je cesta dobře vytvarovaná? Jsem se svou skicou spokojen? Výborně.

Podmalba

Určitě jste podmalbu již dělali, zopakujeme si to spolu. Jak sám název napovídá, jde o podmalování vlastní malby. Sledujeme přípravné studie, vybarvíme a to doslova – vybarvíme největší plochy na obraze.

Podmalbu můžete udělat v jedné barvě – například sienou pálenou. Tmavá místa budou v plné sytosti barvy, ostatní místa ve světlejších odstínech. Často malíři zpracovávají barevnou podmalbu, sledují převažující barevnost určitého místa.  Platí, že sledujeme studie, pokud jsem si je udělali, pomáhají nám a my jsme jistější. Dívejte se, kde je tma, kde světlo, která místa jsou světlejší, na kterých místech je nutné více zdůraznit kontrast.

Moje podmalba je barevná

Přestože se zelená nabízí u tohoto motivu, jako převažující barva, je moje podmalba v teplejších odstínech. Ovšem podmalbu beru tak, že mi má pomoci v následné malbě. Když bude prosvítat okrová v zelené trávě, tak to může být zajímavé a rozhodně to nebude ničemu vadit. Podmalba je další vodítko pro další práci. Postupně se mění v malbu vlastního obrazu a ve  finální podobě obrazu nemusí být z podmalby vůbec nic vidět. V podmalbě je důležité zachytit hlavní linie, hlavní objekty, hlavní kontrasty, určit převažující teplotu barev a stále držet ta nejtmavší místa.

První krok malby

V této chvílí jsem soustředěná nejvíce. Začínám od nejvzdálenějších míst. Nebe promalovávám až do větvoví vrcholků stromů. Dalšími místy, kterým věnuji pozornost je hloubka v lese při patách stromů. Velmi ostrý kontrast vyjadřuje prostor stromů. Hluboké stíny má v sobě i strom u cesty. Aby vynikl prostor vnitřku stromu, jsou tyto stíny neopominutelné. Jednoduchými tahy štětce vyjadřuji terén, prohlubně příkopů u cesty a stíny stromy na cestě i louce. Rázným tahem, určuji jak umístím dřevěný ohradník. Je to zkouška, zda se mi tam ohradník vejde.

Druhý krok malby

Neustále sleduji  vývoj na obraze. Občas si jednotlivým doteky zkouším barevnost, když zjistím, že to nesedí, hned místo přemaluji jiným odstínem barvy. Barevná studie mi pomáhá. Chvilku na odpočinek využívám k pozorování, kontroluji své záměry na obraze. Raději udělám víc sebekontrol, i když se všechno dá znovu přemalovat, bylo by mi to líto stále se vracet.

Další kroky – ukázky některých míst na obraze

Strom je ukázkou toho, že světlo vynikne nejlépe vedle stínu. Stín v trávě pod stromem má hlubší místa a k okrajům stínu se mění, přirozeně se láme a mezi trsy trávy se ztrácí. 

Na prostředním obrázku výše ukazuji práci na stromech za loukou. Vzájemně se prostupující větve každého stromu nebo keře jsem barevně odlišila. Barvy  se prolínají a tahy štětce určují každou větev. Kmeny a kmínky stromů se taky odlišují, není dobře malovat stromy stále stejným způsobem.  Příroda je kouzelnice, každý strom je jiný a malíř sleduje přírodu, zkouší ji zachytit a vyrovnat se jí. 

Kvůli práci na trávě jsem ohradník odstranila, vlastně přemalovala. Zatím musí počkat, jeho čas přijde až zpracuji celý příkop a cestu až k lesu. Každý strom má svou barevnost, každý má svou výšku a svou pozici. V jednu chvíli jsem dodala stromům větve a přes ty větve  jsem opět přidala listoví.

Jedny stromy jsou první v řadě a za nimi jsou další stromy. Nespěchám, ani vy nespěchejte. Pokud musíte ukončit práci, nevadí. Až si znovu najdete čas k malování, stačí si jen upravit ředící médium a můžete pokračovat v malování. 

Obrázek stále pozorujte, vraťte se na chvíli k cestě a k trávě na louce vlevo i v pravo. Pozoruj, jak štětec tvaruje terén. Samozejmě každý z nás maluje jiným způsobem. Doporučuji přijmout svůj způsob malby. Dobrý výsledek pomůže získat živost malby, střídání různých způsobů práce se štětcem. Nyní je třeba dokončit strom u cesty.

Já jsem zpracováním terénu přemalovala naznačený ohradník, musím jej nyní znovu namalovat. O jeho umístění nepochybuji, už si pamatuji, kde a jakým směrem povede. Ohradník má svou barevnost, je taky osvětlen a u stromu vede jeho stínem. Následující obrázek už ohradník má. 

Končím, pozoruji obraz a dávám si otázky, odpovídám si a jsem s odpověďmi spokojena, obraz mám hotový.  

Rozhodnutí o ukončení  portvrzuji podpisem –  signací. Na zadní stranu umísťuji identifikační lístek autora  a na zadní lištu dávám závěsný prvek. Dřevěné kolíky na vypínání plátna umísťuji do rohů obrazu. Přemýšlím o tom, jak je mě malování obohacuje a kolik radosti mi přináší, usmívám se. A co vy, taky se usmíváte?

Postavila jsem oba obrazy k sobě, oba se mi líbí, neporovnávám, každý je sám sebou.

Doporučuji,  nehodnotit se kriticky, zaměřit se jen na pocit při práci.  Bylo mi dobře při malování, byl ten čas strávený u plátna obohacující ?

  To je to hlavní, bavit se a při zábavě se zdokonalovat. 

Vlevo je původní obraz s názvem “ Cesta domů“ malovaný špachtličkou, trošku mi tam svítí víc světla. Vpravo na obrázku je menší obraz malovaný nyní štětcem, dostal název „Cesta k domovu“.

Ať se vám daří

Maruška